Homeopatie a já
O kouzelných kuličkách jsem se poprvé dočetla na internetu. Pak jsem se seznámila s maminkou, která homeopatika používala a moc si je vychvalovala. O samotnou léčbu jsem se příliš nezajímala, ale když se při druhém těhotenství můj ekzém na rukách zhoršil a kortikoidy nepomáhaly, začala mi homeopatie připadat jako možnost, jak se problému zbavit a neohrozit miminko. K homeopatovi jsem vyrazila bez znalostí léčebných principů. Když jsme se poprvé viděli a zjišťoval mé problémy, konstatoval: „Ekzém? To je tak na dva roky léčby.“ A ani moc nemýlil.
Hned napoprvé na mě kuličky udělaly velký dojem. Kubík byl tehdy hodně vzteklý a my se snažili jeho chování omluvit tím, že mu rostou stoličky. Doktor vytáhl pár kuliček Chamomilly, dal mu je do pusinky a Kubík se jako mávnutím kouzelného proutku začal usmívat.
Pak probíhala dvouhodinová konzultace o všech mých problémech, prodělaných nemocech, stresu a podobně. Vyzkoušela jsem své první kuličky a dostala rady, jak vyčistit organismus. Lék tehdy nezabral, ale na výrazné zlepšení ekzému stačilo pravidelné užívání probiotik a zeleného ječmene.
Při dalším sezení jsme se domluvili, že před porodem a po porodu experimentovat nebudeme, protože se organismus pravděpodobně rozhodí. Ale dostala jsem kuličky k porodu, u kterých mě doktor varoval, že si je rozhodně musím vzít až v porodnici a ne doma. Jak už jsem psala jinde, fungovaly úžasně, do té doby se bolest stupňovala a já se kroutila v křesle, po požití jsem při kontrakcích už jen trochu odfukovala a za půl hodiny se otevřela na požadovaných deset centimetrů.
V šestinedělí se ekzém na rukou značně rozšířil, ale kortikoidy už jsem nechtěla. Teď po roce a půl od první návštěvy už mám svůj konstituční lék. Po poslední dávce jsem se ráno probudila s úplně hladkýma rukama. Dlouho to nevydrželo, ale jsem na správné cestě. Taky psychicky se cítím vyrovnanější a nerozčiluji se kvůli hloupostem. A jak mě upozornil homeopat, nemáme v bytě pavouky.
Teď jsme začali s homeopatickou léčbou u Kubíčka kvůli posílení imunity a aby se trochu uklidnil. Po nalezení konstitučního léku je rozdíl v chování obrovský. Zatím měl dvě dávky, ale jeho vzdor se stal snesitelným, už se třeba nevzteká půl hodiny po příchodu tatínka, ale jen řekne: „Běž pryč.“ Zatímco po narození sestřičky si přestal sám hrát a dělat cokoli konstruktivního, teď si listuje i čtvrt hodiny v knížce, skládá skládačky, které přes půl roku ležely ladem a zkouší i náročnější, také staví nejen komíny ale pokouší se o zdi. Po první dávce také došlo ke zhoršení, vystoupily mu všechny vyrážky přeléčené kortikoidy a jedna obrovská nová se mu udělala na zadečku. Po druhé dávce se už ale začíná trochu ztrácet.
Jiné kuličky Kubíkovi upravily spánek a zbavily nočních můr. Pamatuji si, že se téměř každou noc budil, řval a trvalo strašně dlouho, než se nám ho podařilo utišit. Hned první noc po podání léku se noční hrůza nekonala. Sice se probudil, posadil v posteli, ale hned si lehl a usnul. Teď se mu sice pomalu vrací, ale Kuba se dá utišit přece jen rychleji. Nicméně doktor nás varoval, že tyto můry se vracejí, když se dítě setká opět s podnětem, který je vyvolal poprvé, a je potřeba podat další dávku.
Taky jsem začala konečně číst homeopatickou literaturu. Zatím jsem ale jen zjistila, že vyléčit si akutní problémy bude vyžadovat další studium. Až nebudu kojit, chtěla bych se přihlásit na kurz homeopatie pro domácí praxi, abych alespoň něco zvládala sama. A tajně doufám, že někdy si najdu takového doktora homeopata v místě bydliště, ke kterému zajdu do ordinace s nemocí a předepíše mi místo antibiotik raději kuličky. Zatím mi totiž připadá, že homeopatů je málo, takže se ně pacienti obracejí s dlouhodobými zdravotními problémy a na ty akutní stavy už příliš času nezbývá.
