Naše žabičky

Kačence jsou už dva měsíce, tak vzpomínám, jaká představy a očekávání jsem měla u Kubíka a jak jsem se chovala, a srovnávám to se současností, kdy máme na světě další miminko. 

Soužívání

Ještě v porodnici jsem si myslela, že Kubíček bude vzorné miminko, které se hezky napapá, bude vzorně spinkat a já budu mít čas na domácí práce. Velký omyl, Kubíček jedl dlouho, přitom si pospinkal a neplakal jen, když se nosil. Protože jsem byla unavená, považovala jsem to za vykořisťování, nicméně plakat jsem ho nenechala. Nestíhala jsem nic, a to jsem byla u našich a starala se jen o Kubíka a jeho prádlo, které jsem ani nežehlila. Přiznám se, že mateřské city se ve mně probudily, až když měl tři měsíce a byl spokojené miminko, kterému stačilo na jídlo 15 minut.

U Kačenky jsem radši neočekávala nic, jen totální chaoz. Na brečící miminko jsem se vyzbrojila šátkem, ale vzhledem k tomu, že jsem měla na pomoc mou maminku, tak byly vždy k dispozici ruce na chování a šátek jsem začala používat až později. No a nošení miminka za nic špatného už nepovažuji.

Unavená jsem pořád, ale díky Kubíkovi a Fly Lady jsem se naučila o domácnost pečovat lépe a nemám deprese, že je někde nepořádek. (Kecám, občas jo.) V zájmu duševního zdraví jsem už začala chodit cvičit. U Kubíka jsem se k tomu dostala asi po roce, protože jsem se obávala kyseliny mléčné a toho, že mu nebude mléčko chutnat. Teď, když se vrátím ze cvičení, má Kačka občas takový hlad, že na chuť nehledí a stejně se na prso lačně vrhá.

A teď se bavím, když kamarádky prvorodičky píšou, jak vůbec nic s dítětem nestíhají. Nebojte, U druhého už budete. 

Dudlík

Zatímco u Kubíčka jsme měli s partnerem na základě "moudrých" knih jasno, že naše miminko dudlík mít rozhodně nebude, abychom neměli problémy s kojením a neučili ho hroznému zlozvyku, pro Kačku jsem měla dudlík nachystaný už v tašce do porodnice.

U Kubíka jsem problémy s kojením měla. A souvisely právě s dudlíkem. Protože byl pár dní na kapačkách, sestřičky mu dudlíka dávaly, aby byl klidnější. Když jsme dorazili domů, nic mi nedošlo, dudlík jsem nachystaný neměla, a tak si kluk udělal dudlík z mého prsu. Dokázal na něm být přilepený 2 hodiny a v případě vyrušení začal plakat. A malá miminka přece plakat nesmějí. Noci probíhaly stejně, moje miminko k spokojenému spánku potřebovalo prs a že já se nevyspím ho fakt nezajímalo. Ó, jak jsme byli s partnerem štastní, když jsme se na moudra vybodli a Kubíkovi ve třech týdnech dudlík opět vnutili. V pěti týdnech jsem mu ho vnutila i v noci a konečně i mně bylo dopřáno spát tři hodiny od kojení ke kojení.

Co se zlozvyku týče, Kuba měl dudlíčka jenom na spaní a přesně v roce a půl, když táta odjel na služebku, jsem se odhodlala mu dudlík zabavit (začínal mít předkus) a použít odstřihávací metodu. Kuba dudlík okamžitě vyplivl, ale nespustil řev, jen se dlouho převaloval v posteli, ale nakonec usnul. Stejně tak večer a stejně tak další dny.

U Kačenky jsem už problém "dudlík" neřešila a vzala ho do porodnice. Vytáhnout jsem si ho ale dovolila až doma a moc jsem obdivovala paní druhorodičku, která miminku dala dudlík už den po porodu. Pak jsem se o tom bavila se známou a ta mi prozradila, že když byla za drobečkem na novorozeneckém u sestřiček, viděla, jak dětem dudlíky dávají samy.

Takže jak to vlastně je? Pro mě osobně je dudlík úžasný vynález, který miminko zklidní. Dítě má prostě sací reflex, některé chce sát více, některému stačí pouze při kojení. Tak proč mu ho nedopřát? A v mém okolí je spousta miminek s dudlíky a všechna se kojí, neslyšela jsem o nikom, kdy by miminko nekojil, jen protože mu nabídl dudlík.

Hygiena

Tady oproti Kubíkovi dost pokulhávám. Tomu se asi s nečistou hračkou nesetkal a vždy ležel na něčem vyžehleném. Teď se marně se snažím zabránit, aby se Kačence nedostaly do ručiček věci oslintané Kubíkem. Už jsou mu dva roky a od chvíle, co je Kačka doma, se zajímá právě o její chrastítka, hračky a hrazdičku. Vesele s nimi hází, vzpomíná na kojenecké období a s chutí si všechno zase začíná rvát do pusiny. Několikrát za den jí přeběhne v sandálcích přes podložku nebo si k ní rovnou lehne, protože nejvíc ho zajímá ona. Už se nám podařilo ho ukáznit natolik, že jí nedává pusinku na pusinku ale na čelíčko, nicméně ručičky jí olizuje dál a vrcholem bylo, když jí vrazil svůj zubní kartáček do pusinky. To už jsem se neudržela a jednu mu plácla. Ale on to asi myslel dobře, chtěl jí vyčistit zoubky.

Dudlíčky měl Kubík vyvařované každý den, Kačka asi tak jednou za týden, případně když se ho Kuba zmocní, a pak slastně dudlá. Žehlení jsem  neřešila nikdy, když není vyžehleno a čisté dojde, tak jsou v nevyžehleném. Zatím je žádné breberky nepoznamenaly.

Zdraví

V prvním šestinedělí jsem návštěvy odmítala, jednak jsem byla vyčerpaná a jednak jsem v každém viděla zdroj choroboplodných zárodků. Návštěvu Kubíčkovy sestřenice Karolínky jsem trávila pozorováním, jestli nekýchá a nekašle. Dokonce i partnera, který za námi dojížděl každý víkend ze Slovenska, jsem byla odhodlána obratem poslat zpátky, když se jednou objevil s teplotou. Naštěstí pro něj, do druhého dne ho to přešlo, ale doteď mi to asi nemůže odpustit.  

Teď s Kačkou už  jsme stihly i návštěvu mateřského centra. A nic se nestalo. Sem tam Katka kýchne, ale už v tom nevidím zárodek chřipky nebo virózy jako u Kubíka. A také kašlajícího tatínka nenutím jít bydlet jinam, než se uzdraví.