O tom, že Kačenka se bude jmenovat Katka (nikoli Kateřina, příliš se mi vryla pod kůži teta Kateřina ze Saturnina), bylo rozhodnuto už před narozením Kubíčka. Mně se tohle jméno líbilo, tatínkovi taky, takže jsme jej nechali zapsat do Prohlášení o otcovství Kubíčka.
U druhého miminka jsme si taky nechali prozradit pohlaví, a tím se vyhnuli hádkám ohledně jména pro "Matýska". Věděli jsme, že se narodí holčička a na jméně jsme nic měnit nechtěli. A tak jsme došli ještě před narozením na místní matriku ve Žiaru nad Hronom a zde nám paní matrikářka sdělila, že v našem případě stačí přijít po narození.
Jak už bylo zmíněno v předchozím příspěvku, sestříčka odmítla do papírů napsat jinou než slovenkou verzi Katarina a navíc s mým příjmením, takže naše holčička dostala do vínku dlouhé a nevyslovitelné jméno, ze kterého byla unešená jen paní doktorka. Mysleli jsme, že to v porodnici přetrpíme a hned po propuštění jméno opravíme. Ale ouha. Paní matrikářka byla opět moc milá, ale jméno Katka v celosvětovém registru jmen schváleném na Slovensku nenašla. hned jsme uskutečnili telefonát do Čech na několik matrik, kde nám sice potvrdili, že jméno Katka je povolené a uvedené v jisté knize jmen od soudní znalkyně, ale písemně se nikdo vyjádřit nechtěl.
A tak jsme další dva dny s partnerem obvolávali různé úřady včetně zmiňované soudní znalkyně, ale neúspěšně. Už jsme se skoro smíříli s tím, že budeme mít Kateřinu, kterou v Česku necháme za 1000 Kč přejmenovat. Naštěstí se ozvala sama paní matrikářka s tím, že jméno našla v nějaké internetové encyklopedii, a tudíž nám Katku zapíše. A tak ji máme doma oficiálně zpečetěnou.