Jdi na obsah Jdi na menu
 


1.měsíc 2.měsíc 4.měsíc
5.měsíc 6.měsíc 8.měsíc
9.měsíc 10.měsíc 12.měsíc

1.měsíc

V porodnici Narodil jsem se 13.12.2005 v úterý ve 3 hodiny odpoledne v porodnici ve Šternberku. První maminčina věta, když mě k ní položili, byla:"Ten je těžkej!" Aby taky ne, měl jsem 3,8 kg a 51 cm. Táta dojel ze Slovenska hodinu předtím a v nejtěžších chvílích byl na maminku hodný. Pak mě odnesli na vyšetření a ty dva jsem zase viděl za dvě hodiny. Máma vypadala už o něco líp, protože se pořádně najedla. Snažil jsem se také něco do sebe dostat, ale nic moc neteklo. Na večer jsem putoval zase k sestřičkám, aby se máma mohla vyspat.

Druhý den odpoledne, když už táta zase odjel, jsem se opět ocitl u sestřiček a napíchli mi do hlavy nějakou hadičku. Prý antibiotika. Šest dní jsem byl sám vedle nějakých dalších mimin a máma mě chodila jen kojit. Tak jsem se aspoň snažil, aby mě kojila dlouho a dlouho a ještě déle.

19.12. odpoledne mě konečně od té hadičky odpojili a už jsem mohl napořád za maminkou. Konečně jsem si mohl toho prsu dosyta užívat.

Ve čtvrtek 22.12. nás propustili z nemocnice a jeli jsme sanitkou k babi Íně a dědovi Jirkovi.

První dudlík jsem dostal už v porodnici od sestřiček, abych byl klidnější. Doma mi ho máma dát nechtěla, tak jsem si místo toho vyřval prso. No a vydržel jsem klidně i dvě hodiny. Prý byly Vánoce, no já si to u prsu náležitě užíval.

První vyjížďka v kočárku se konala v pátek 23.12. Vezl jsem se k očnímu doktorovi, ale nic neobjevil.

28.12. si na mě máma pozvala porodní asistentku, protože se jí zdálo, že dlouho jím.Ta ženská o mě prohlásila, že jsem lenoch, který se u prsu fláká. A já si přitom užívám maminku. Doporučila mě kojit jen 40 minut po dvou hodinách. Ale byla s ní sranda, dělala se mnou spoustu legračních věcí, které se mi líbily a naučila je mamku a taťku. Moc se mi líbí hlavně masírování nožiček a zádíček.

Mou první společenskou událostí byl Silvestr 2005. Čekal jsem na půlnoc a přišli mi popřát do nového roku i tety Míla, Petra a strejdové Martin s Jirkou. Byl jsem velmi společenský a usměvavý, ale kolem jedné jsem dostal hlad a začal řvát, tak raději odešli. Po Silvestru táta zase odjel na Slovensko vydělávat penízky, aby mi mohli poskytnout vzdělání.

Moje první slabika je LÉ, zvládám ji, kdykoli brečím.

První očkování jsem prodělal 7.1.2006 proti TBC.


2.měsíc

Jdu ven

 16.1.2006 nás veze sanitka do nemocnice v Olomouci, protože sice jím, ale nepřibírám, a podle maminky pořád kakám. Tady mi dělají různé testy, ale jsem moc statečný. Aspoň má na mě maminka spoustu času. Každý den nás chodí navštěvovat teta Gerda. Po čtyřech dnech jsme propuštěni domů s tím, že mi možná vadí mléčný cukr. Maminka musí měsíc držet bezmléčnou dietu. Konečně se přestala cpát čokoládou, takže se mi krásně vyčistila pleť a nevypadám jako puberťák.

Kojím se pořád 40 minut po dvou hodinách.

V druhém měsíci jsme také dojeli do nového domova na Slovensku a hned jsme tam zůstali dva týdny sami, protože táta byl na služební cestě v Německu. Seznámili jsme se s paní doktorkou Štelclovou, která pro mě neměla žádné pochopení, prohlásila, že neumím pást koníčky a mám zaškrcený hlas, takže máma k ní už samotná chodit nechtěla. A já taky ne.

Na začátek února jsem pro mámu nachystal překvapení. Začal jsem řvát u jídla. Myslel jsem, jak jsem originální, ale teta Denisa mámě řekla, že je to bojkot kojení. Máma z toho šílela a chtěla mě odstavovat, ale já konečně začal přibírat, takže pan doktor Tenora, který mi navážil na kontrole 4,8 kg, přikázal kojit: "I kdyby se u toho stavěl na hlavu, tak dokud přibírá, je to v pořádku." Máma aspoň může zase jíst mléčné výrobky. Bojkot byl srandovní, ale po dvou týdnech jsem mámu přestal trápit a začal jíst rychleji. Stačí mi 10-15 minut, ale ještě u toho sem tam řvu, aby si máma moc nezvykla.

Nejraději plácám do maminky při kojení, děláme crrr a brm, brm. Rád se dívám na blýskavé předměty nad postýlkou a plácám do zavěšených hraček, vískám, tleskám s maminkou a taky začínám broukat a uchopovat předměty.


Roztomily kluk

3.měsíc

Uchopuji předměty a začínám všechno strkat do pusinky. nejraději tedy prstíky a celou ručičku (ale nevejde se tam). Mamince dělám "malá, malá". Mou nejoblíbenější hračkou je plastová láhev.

 


4. měsíc

Pasu konicky

16. týden

Už se umím otáčet na oba boky a zpět. Dokážu kopat do hraček na kolotoči v postýlce.

17. týden

4.4.2006 jsme byli na vyšetření kvůli ublinkávání. Prý jsem neměl jíst od 4.00 ráno do půl osmé, tatínek naštěstí rozhodl, že se napapám v 5.00, aby jsem byl klidnější. Doktorka mi pak nutí jíst 2x denně Nutriton, ale po dvou týdnech máma usuzuje, že je to na prd a kašleme na to.

Začínám trénovat vytahování a strkání dudlíku do pusinky. U té druhé činnosti ale ještě potřebuji pomoct. Taky tleskám aktivně s maminkou a dělám jí brm, brm na ret.

8.4. se poprvé směji nahlas s tatínkem. Maminka je zrovna na nákupech.

9.4. se seznamuji s Matýskem tety Denisy ve Valašských Kloboukách. Teta mě hlasitě rozesměje trkáním, pak se to povedlo i mamince. Ta byla šťastná.

Nejraději se odrážím, třeba od vaničky nebo na přebalovacím pultu od maminčina a tatínkova břicha. S maminkou děláme KUK a rád pasu koníčky na balóně. A taky si rád vykládám, hlavně při kojení a v noci.


5.měsíc

Po koupání

18. týden

Začínám si chytat nožičky.

14.4. jsme navštívili tetu Andreu a Petru v Jevíčku. Seznamuji se s Jolankou a Aničkou.

15.-16.4.jsme na velikonoční svátky v Brně u babi Evy, nechávám se nosit a chovat. Maminka mi kupuje výchovné hračky, nejlepší je ale stejně plastová láhev a plínka. Podnikám první větší pokus o obrat na bříško.

19. týden

18.4. jedeme do gastroporadny za panem doktorem. Pan doktor mě prohlásí za reklamu na sunar, tak jsem si s ním ještě popovídal. Mám 6,54 kg a prospívám báječně.


6.měsíc

S Aničkou