Naše žabičky

Je devět večer a můj byt vypadá jako po výbuchu. Na podlaze hračky, lepenka, v kuchyni spousta věcí na všech pracovních plochách, v pračce čeká prádlo. Jak se to mohlo stát? Vždyť ráno bylo přece uklizeno.

V Mladé frontě asi před rokem testovali masozeleninové příkrmy, navíc je porovnávali i s doma uvařenou zeleninkou. Domácí strava propadla, protože obsahovala příliš mnoho škodlivých látek. Pokud tedy nemáme možnost koupit si biozeleninu, tak nejlepší pro naše miminko bude hotová sklenička. A maminky to vědí, alespoň v připojené anketě byly jen ty uvědomělé.

O kouzelných kuličkách jsem se poprvé dočetla na internetu. Pak jsem se seznámila s maminkou, která homeopatika používala a moc si je vychvalovala. O samotnou léčbu jsem se příliš nezajímala, ale když se při  druhém těhotenství můj ekzém na rukách zhoršil a kortikoidy nepomáhaly, začala mi homeopatie připadat jako možnost, jak se problému zbavit a neohrozit miminko. K homeopatovi jsem vyrazila bez znalostí léčebných principů. Když jsme se poprvé viděli a zjišťoval mé problémy, konstatoval: „Ekzém? To je tak na dva roky léčby.“ A ani moc nemýlil.

Pocházím z Česka, jehož zdravotnictví se momentálně potýká s tím, že obyvatelé příliš často chodí k lékaři. Po slovenském vzoru jsme zavedli třicetikorunové poplatky, ale moc to zatím nepomohlo. Po pár letech obcházení žiarských ordinací bych ale měla pro naši republiku řešení, stačí se inspirovat místním zapisovacím systémem.

Dnes se to stane. Dlouho jsem po tobě toužila, ale déle už to prostě nevydržím, nedokážu ti odolat. Už dávno jsem tě vytěsnila kvůli mým dětem z mysli, ale před týdnem jsem tě zase zahlédla a od té doby na tebe nepřetržitě myslím a nenápadně na tebe vrhám pohledy, když jdu kolem. Vzpomínám na dovolenou v NSR, kdy jsem s tebou byla každý den a stejně jsem se tě nemohla nasytit. Pak jsme se museli rozloučit.. Občas jsem tě vyhledala, když jsem se cítila mizerně. Ty slastné pocity…neměla bych, ale už se moc těším. Snad se to nikdo nedozví.

Je čtvrtý den po návratu z dovolené, jedna hodina a má zlatíčka jsou už šest hodin vzhůru. Tedy dítě číslo jedna má ještě krátké spací vložky. Sama jsem vzhůru jen o trochu déle a nejraději bych už padla do postele a odpočívala. Ale co s dětmi?

Zatímco u Kubíčka jsme měli s partnerem na základě "moudrých" knih jasno, že naše miminko dudlík mít rozhodně nebude, abychom neměli problémy s kojením a neučili ho hroznému zlozvyku, pro Kačku jsem měla dudlík nachystaný už v tašce do porodnice.

V novinách jsem se dočetla, že za deset a půl tisíce Češi pracovat nechtějí. Pak jsem na internetu našla komentáře k informaci o nezvýšení rodičovského příspěvku. Proto bych se s vámi ráda podělila o své dojmy a zkušenosti z Mexika, kde jsem půl roku žila se svým přítelem.

Byla jsem moc zvědavá, jak vypadají čínské svatební tradice. Žila jsem ale v Šanghaji, takže mě čekala spíš čínsko-evropsko-americká směs. Vlastně příliš se ta svatba nelišila od toho, na co jsme zvyklí z domova nebo z amerických seriálů:-)